Stane se, že se věci nedaří tak, jak bychom si přáli:

  • nejsladší batole pod sluncem má nezvladatelné záchvaty vzteku
  • předškolák, šikovný snad skoro na všechno, se stále v noci počůrává
  • premiantka třídy ukradne na návštěvě peníze
  • to roztomilé dítě, se kterým jsme byli nejlepší kamarádi, se snad přes noc promění v nepřátelského cizince

Dá se poznat, jestli je to ještě normální nebo jestli už je potřeba jít k psychologovi?

Odpověď vlastně není tak složitá, protože podobně se v životě rozhodujeme často. Když máte teplotu, jak poznáte, kdy si máte uvařit čaj s citrónem a kdy už je potřeba jít k lékaři? Pod kapotou něco divně klepe; má si to člověk opravit sám nebo má jet do servisu? Většinou dokážeme nějak odhadnout, co zvládneme spravit a kdy už je potřeba zavolat odborníka. Často zkusíme nejdřív něco sami, a když je to nad naše síly, požádáme o pomoc. Takže v případě, kdy si říkáte „tohle už nezvládnu“ nebo „s tímhle už se nechceme trápit sami“ – a je jedno, jestli jde o rozbitou pračku nebo pošramocené vztahy v rodině – je dobré poohlédnout se po někom, kdo by vám mohl pomoci.

Jak poznám, na koho se obrátit?

Stejně jako lékaři těla bývají i „lékaři duše“ na něco specializovaní. U nás v poradně je to práce s dětmi a jejich rodinami. Každý klient se u nás předem objednává, proto je dopředu před první návštěvou možnost, vlastně nutnost, probrat, zda jsme právě my tím pracovištěm, které vám bude k užitku.

Má hodně lidí problémy, jako máme my, nebo je většina rodin v pohodě?

Je dobré vědět, že neexistuje rodina, ve které by nějaké trable někdy nevyskytly. Každý se občas s něčím potýká. Rozdíl může být v tom, jak zlé se nám to jeví a zda jsme ochotni naše problémy řešit. V tom je mimochodem i potenciál úspěchu. Psychoterapie není magie. Kdo čeká od terapeuta zázrak, nedočká se. Víme, že někdy není snadné psychologa oslovit, pro někoho může být dokonce velmi těžké o pomoc požádat. Proto můžete mít před prvním setkáním trochu obavy. Klient má právo se stydět, bát, může být nervózní, naštvaný i nedůvěřivý… Aby byla naše práce úspěšná, potřebujeme jen, aby chtěl ve svém životě něco změnit a aby počítal s tím, že tu změnu bude muset udělat on sám.

V čem spočívá princip psychoterapie? Proč si nemohu nejlépe pomoci sám?

Už jste někdy doma věšeli obrazy? Pověsit nový obrázek na zeď mezi ty, co už tam jsou, není velká věda. Potřebujete mít promyšlené, kam nový obrázek přijde, potom štafle, kladívko, hřebíček… a v určitou chvíli se pak ještě hodí někdo, kdo vám od protilehlé stěny řekne něco jako „skoro dobré, ale ještě trochu víc doprava a levý roh kapičku výš“. Zde je ta podobnost s psychoterapií. Terapeut stejně jako váš pomocník při věšení obrazu stojí kousek dál. Nemusí být nutně chytřejší než vy, ani nemusí být zkušenější ve věšení obrazů. Psycholog není a nemůže být větším expertem na vaši rodinu a to, co se v ní odehrává. Tím jste vy, protože vy o své rodině víte nejvíc. Terapeut má oproti vám jednu výhodu, kterou vy mít nemůžete, a tou je odstup. Odstup umožňuje viděti situaci komplexněji, v jiných souvislostech. Samozřejmě patřičné vzdělání a zkušenosti se psychoterapeutovi také hodí, ale bez odstupu by to nefungovalo.

Kategorie: Články