Také vaše děti po ne úplně povedeném pololetním vysvědčení říkaly: „nebojte se, vždyť se nic strašného neděje, já si to do konce roku opravím“?
Zvlášť pokud s takovými sliby nemáte špatné zkušenosti, není důvod nevěřit. Zní to rozumně – vždyť v pololetí se opravdu nepropadá a pět měsíců do konce školního roku by na zlepšení mělo stačit. Jenže čas utíká. I když vysvědčení je stále docela daleko, pokud lepší výsledky nejsou vidět zhruba od přelomu března a dubna, může to signalizovat, že to s jejich opravou nebude tak jednoduché. Obvykle ne proto, že by dítě slibovalo něco, co udělat nechce. Spíš neví, jak.
Přitom nejde jen o to, aby potomek nepropadl nebo, pokud je na střední škole, aby z ní nemusel dokonce odejít, ale také o motivaci a chuť do učení, která se při delší neúspěšnosti rychle ztrácí. Zvlášť když se člověk snaží učit, myslí to s rozhodnutím zlepšit se opravdu vážně a ono se to nedaří. A netýká se to vždy vysloveně neprospívajících žáků. Zklamány a demotivovány mohou být např. i děti, které nejsou spokojeny i s relativně velmi dobrým vysvědčením, na němž je třeba víc dvojek než chtěly.
Pokud si nejste jisti, že vaše dítě je na správné cestě, jejíž výsledky se na dalším vysvědčení skutečně projeví, je zhruba v polovině pololetí nejvhodnější doba poradit se, jak na to. Na základě psychologického vyšetření lze zjistit, jaké má pro učení předpoklady, tj. jaké výsledky je možné od něj reálně čekat, co bylo příčinou dosavadních neúspěchů a stanovit vhodnou strategii pro jejich nápravu. Většina žáků nebo studentů se během několika týdnů může, samozřejmě pokud chtějí, naučit efektivněji učit a také své vědomosti ve škole prodat tak, aby nejen v daném roce, ale i nadále měli výsledky odpovídající tomu, na co mají a kolik úsilí jsou ochotni do učení investovat.
Složitější, ale ne neřešitelné, jsou případy zpravidla starších školáků nebo studentů, kde jsou se školními výsledky nespokojeni rodiče, zatímco děti zájem o zlepšení svého prospěchu nejeví. Pomáhat někomu proti jeho vůli dost dobře nelze, ale pokud do poradny přijdou, často se je podaří přesvědčit. Mnohdy je totiž ostentativní nezájem o školu a známky jen póza maskující bezradnost a zklamání, že to líp nejde. Když se však ukáže, že by to jít mohlo, mnozí se ještě včas chytí.
Ať už jde o jakýkoli problém, není dobré jeho řešení odkládat. Pokud se totiž člověk snaží učit už několik týdnů a ještě se nepodařilo přijít na ten správný způsob, není příliš pravděpodobné, že jej náhle objeví. A kdo se problémem s prospěchem ještě nezačal zabývat, protože „je přece času dost“, by měl vědět, že se stává, že opravě známky na poslední chvíli zabrání něco nepředvídatelného, a než se naděje, jsou z toho prázdniny „vylepšené“ učením na reparát.